P.
Vaculík/L. Fanánek Hagen
Občas když je příliš černá noc
Ze spánku se noční můra stává
Nespím, ze tmy sálá skrytá moc
Hodin kolo tikat nepřestává
Půlnoc odbila, snad přijde sen
Vločky sněhové si ve tmě víří
Tvář si na skle chladím, hledím
ven
Čerstvé stopy teď sem ke mně míří
Čas nepřítel můj
Nevnímá stůj
A prosím vždycky marně dál
Roky dlouhý vzal
Kdyby chvíli spal
To bych míň se bál
Čas můj se krátí
Jen chvíle zbývá
Sedíš tu sám, měsíc svítí tmou
Větrem stopa má dávno je svátá
Náhle ruku chladnou cítíš mou
Čas ten nečeká jen věčně chvátá
Vážně jsem to já a žádný klam
Se mnou, to snad víš, každý vždy
skončí
Vcházím naposled, úkol svůj mám
Kosou narovnat ten silný sklon
žít
Čas je přítel můj
Nevnímá stůj
A lidé prosí marně dál
Dej mi další den
Čas je chvíle jen
Byl to dlouhý sen
Až přijde ráno
Skončí ta zlá noc
Byl to sen
Dlouhý sen
Už je pryč právě
Přišel zdáli jen